Kdo by nechtěl daňový ráj? Patrně všichni. Tento obecný pojem vycházející z lidového pojetí, se již tak ujal, že se běžně používá i na oficiální úrovni. Daňový ráj již není cizí ani spisovné češtině. Představy o tom, co vlastně je daňový ráj jsou širší, a proto si následně konkrétně upřesníme, jak daňový ráj vidí legislativa.

Daňový ráj neznamená automaticky zemi ležící někde v Karibiku apod. Daňový ráj nastává všude tam, kde zisky zahraničních firem jsou daněny jen zanedbatelně. Stát, kde je daňový ráj může tedy být teoreticky vlastně kdekoliv na světě. V praktickém pojetí však tomu tak není, což ostatně nejspíš ví každý daňový poplatník. Jak tedy dál?

Daňový ráj je opravdu ráj

Například dividendy daňový ráj nedaní. Každý akcionář něco takového pochopitelně uvítá. Daňový ráj rovněž znamená, že firmy s vedením mimo danou zemi jsou často od daně z příjmu osvobozeny a mají případně i další daňové výhody. Daňový ráj vlastně takto oficiálně zvyšuje zisky firem. Není se co divit, že mnohé společnosti toho využívají.

Daňový ráj má i podmínky

Země, kde je daňový ráj, obvykle nic nedávají jen tak. Obchodní společnosti proto musí dodržovat určitá pravidla. Daňový ráj většinou stanoví, že podnikatelské aktivity musí být mimo danou zemi, kapitálové podíly mají cizinci a společnost nesmí získávat finance z tuzemských zdrojů. I daňový ráj si hlídá své zájmy a svůj prospěch.

Daňový ráj má svůj cíl

Daňový ráj rovněž sleduje svůj cíl. Je to pochopitelné. Cílem je především přilákat zahraniční kapitál a vytvořit ze země významné hospodářské, obchodní a politické centrum. V tom především spočívá hlavní smysl toho, proč daňový ráj vůbec existuje. Podnikatelé, obchodníci či bankéři si pak snadno spočítají co se jim vyplatí a podle toho konají. Daňový ráj je jednou z možností.