Plná moc

Mnoho lidí už někdy využilo institutu, kterému se říká plná moc. Minimálně o tom aspoň někdy slyšeli či četli. Plná moc nepředstavuje nic složitého, spíš naopak. Jde vcelku o jednoduchý právní akt, který ovšem může mít velké a podstatné dopady. Záleží na stanovených hranicích, které konkrétní plná moc obsahuje. Jak je to tedy doopravdy?

Plná moc je jednostranný právní úkon na jehož základě dává zmocnitel (zastoupený) třetím osobám na vědomí, že zmocněný (zástupce) je oprávněn za něho v daném rozsahu jednat. Plná moc tedy svěřuje jistá práva do rukou jiného člověka a přitom jasně hovoří o jaké konkrétní věci jde. Nemělo by docházet k záměně a špatnému pochopení následkem toho, že plná moc nebyla jasně vymezena.

Plná moc a dohoda

Plná moc může nabýt svého účinku uzavřením dohody o plné moci. Tady je prostor pro jasné a srozumitelné vymezení působnosti, na kterou se plná moc vztahuje. Plná moc se rovněž často řeší formou deklaratorní listiny. Plná moc, která pouze dané zmocnění osvědčuje, není dohodou o plné moci, na jejímž základě zastoupení vzniká. Je proto vhodné dobře zvolit konkrétní postup.

Plná moc i písemně

Písemnou formu musí mít plná moc tehdy, jestliže je vyžadují právní úkony zmocněnce při kterých jedná plně jménem zmocnitele a bez takové pravomoci by nemohl plně dostát závazkům. Plná moc může být udělena fyzickým i právnickým osobám. Pokud jsou pravomoci plné moci překročeny, nenese za ně zmocnitel odpovědnost, jestliže předem nedal k takovému jednání souhlas.

Zánik plné moci

Stejně, jako když plná moc vzniká, tak i zaniká. Plná moc obvykle zaniká v následujících případech. Jsou provedena právní jednání pro, které byla udělena, zmocněnec plnou moc vypoví, zmocnitel plnou moc odvolá nebo zmocněnec či zmocnitel zemře, případně zanikne (pokud bylo ujednáno něco jiného). Plná moc je obvykle věcí dočasnou, ale může mít i charakter doby neurčité.