DIČ čili daňové identifikační číslo. Tento pojem zná mnoho lidí a aby taky neznalo. Své DIČ má každá firma, každý živnostník a vůbec každá osoba samostatně výdělečně činná. Údaj DIČ se objevuje prakticky na všech účtenkách, daňových dokladech a jiných oficiálních záznamech. Většinou DIČ uvedeme tam, kde se má a už se víc nestaráme. Ale, co je vlastně DIČ?

DIČ (daňové identifikační číslo) je identifikace plátce daně. Jak už ostatně ze zkratky DIČ logicky vyplývá. Obecně už DIČ ani jako zkratku tří slov nevnímáme, nýbrž se vlastně zrodilo nové slovo. V běžném životě je to praktičtější. Vysvětleme si tedy trochu více ono DIČ a jeho oficiální smysl ve vztahu poplatník – stát.

DIČ je hlavně identifikace

Taky tedy, jak je to s DIČ? Jedná se vyloženě a především o již zmíněnou identifikaci. Posuďte sami. Každé DIČ je složeno ze dvou písmen označujících kód země a čísla plátce daně. Pro Českou republiku ke kód CZ, který se uvádí hned na začátku každého DIČ. Díky tomuto, vcelku jednoduchému, systému by nemělo docházet k žádné záměně a nedorozuměním.

DIČ a správce daně

DIČ tedy hraje svou nezastupitelnou roli. Pomocí DIČ (daňového identifikačního čísla) uvádí poplatník daně svou totožnost. Ne nadarmo se DIČ také uvádí při každém spojení se správcem daně, tedy s finančním úřadem. Ačkoli je každé DIČ originálem (nejsou dvě stejná), je dobré mu věnovat svou pozornost a uvádět ho vždy správně, bez překlepů nebo s jinými chybami.

DIČ každého odhalí

Z výše uvedených informací je naprosto jasné, že DIČ se objevuje opravdu v mnoha oficiálních případech. Systém tvorby DIČ jasně každého odhalí a finanční úřad má hned jasno koho se věc týká. Teoreticky může dojít i ke zneužití DIČ (například zcizením razítka, kde je DIČ). Každý takový případ je pak vhodné ohlásit.