Jurisdikce
Slovo jurisdikce bude nejspíš v obecném vnímání známým pojmem. Ale ví už každý správný význam slova? Tady je to už na pováženou. Jurisdikce samozřejmě souvisí s právem a jeho výkonem. Je to tedy otázka právního světa, který ovšem jasně zasahuje do každodenního života celé občanské společnosti. S prvky jurisdikce se vlastně střetáváme neustále.
Jurisdikce se dá vyjádřit jako soudní nebo úřední pravomoc a příslušnost. Aspoň tedy v rámci českého práva a názvosloví. Slovo jurisdikce tudíž viditelně označuje velice široký záběr veřejného života a vztahuje se i na zdánlivě drobné záležitosti. Prakticky každá právní úkon či nařízení představují pojem jurisdikce.
Jurisdikce je i suverenita
Slovo jurisdikce v rámci mezinárodního práva představuje rovněž suverenitu jednotlivých států. Tedy nejen územní celistvost, ale i výkon práva na daném území. U federací je jurisdikce i v jednotlivých spolkových zemích. Konkrétní jurisdikce je vždy jasně stanovena a ohraničena a nemělo by tedy docházet ke sporům či chybnému a nezákonnému vymáhání práva.
Jurisdikce – dva druhy
Jurisdikce se podle mezinárodního práva dělí na dva druhy. Je to jurisdikce územní – každý je podřízen moci daného státu a jurisdikce osobní – občan podléhá domovskému státu, a to i když není na jeho území. Každý jednotlivý člověk tedy za každých okolností spadá do nějaké jurisdikce a vlastně není situace, kdy by tomu tak nebylo.
Zákony jsou páteří jurisdikce
Obecně pojato, veškeré zákony, vyhlášky, nařízení a všeobecná pravidla tvoří jakousi páteř jurisdikce. Tento systém určuje jistý řád společnosti a stanovuje vymahatelnost zákonů a právních opatření. Jurisdikce je pak jasná pravomoc tohle všechno zajistit v praktickém životě. Tolik tedy na vysvětlenou jednoho ze základních pojmů legislativy.