Slovo podnikatel se dostalo do českého slovníku prakticky se začátkem 90. let 20. století. Do té doby se používalo jen výjimečně, pokud tedy vůbec. Přímo souvisí s nástupem soukromého podnikání a volného tržního hospodářství. Dnes už snad nenajdete člověka, který by aspoň někdy pojem podnikatel neslyšel či ho sám nevyslovil. S jeho pochopením by tedy neměl být problém.

Výraz podnikatel se používá velmi často, a to ve všech pádech a v souvislosti s mnoha okolnostmi. Mnohdy i tehdy, kdy se o podnikatele ani moc nejedná. I přesto, že podnikatel v České republice zdomácněl, jeho význam mnoha lidem není tak úplně jasný. Zdaleka ne každý soukromník je skutečně podnikatel.

Podnikatel prostě podniká

Jak tedy vlastně definovat slovo podnikatel? Zhruba takto: Podnikatel je osoba, která provozuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Aspoň zhruba tak chápe výraz podnikatel česká legislativa ve svých oficiálních dokumentech. Řečeno hezky česky, podnikatel je člověk, který se živí vlastním podnikáním.

Podnikatel a jeho skupiny

Úředně je podnikatel chápán i více konkrétně a dokonce jsou sestaveny čtyři skupiny podnikatelů. Jedná se o následující rozdělení: 1. osoba zapsaná v obchodním rejstříku, 2. osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění, 3. osoba podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění, 4. osoba provozující zemědělskou výrobu. Podle zákona je tedy podnikatel i člověk, který by to o sobě nejspíš takto nikdy netvrdil.

Zaměstnanec není podnikatel

Jak vyplývá z výše uvedeného, má podnikatel mnoho podob. V žádném případě však nelze za podnikatele považovat zaměstnance. Tady je situace víc než jasná. Ostatně trh vnímá podnikající osoby po svém: podnikatel (člověk, který má firmu s více zaměstnanci), živnostník (člověk, který má málo zaměstnanců nebo žádného), nezávislý profesionál (člověk, který je na volné noze). Pak už zbývají jen zaměstnanci a nezaměstnaní, ovšem na ně se slovo podnikatel nevztahuje.